Giuliano de Medici

Rok vzniku: circa 1478-1480
Provedení: tempera
Originál uložen: National Gallery of Art, Washington, USA
Rozměr originálu: 52,6 x 75,6 cm

Giuliano Medici vládl společně se svým starším bratrem Lorenzem ve Florencii v druhé polovině 15. století. Na Velikonoční hod Boží byl zavražděn ve florentské katedrále během velikonoční mše svaté. Byl devatenáctkrát bodnut mečem. Vrahy byly podporovatelé rivalů rodiny de’ Medici, tzv. Pazzi partizáni. Po Giulianově násilné smrti se pokusili převzít vládu, ale Giulianův bratr Lorenzo zvládl svou pozici ubránit. Smrt mladšího syna Piera a Lucrezie de’ Medici šokovala celou Florencii a bylo nařízeno vytvořit řadu portrétů zemřelého jako vzpomínku a současně výhružku všem rebelujícím. Botticelliho obraz byl prototypem pro ostatní umělce, protože zobrazoval Giuliana jako ikonu, téměř svatého. Otevřené okno a smutnící hrdlička byla obvyklým symbolem pro smrt. Tyto dva symboly měly představovat odlet duše a její přesun do posmrtného života. Někteří kritici umění a vědci tvrdí, že tento obraz je věrným zobrazením tváře zesnulého, neboť vznikl na základě masky vytvořené po smrti na Giulianově obličeji. Usuzují tak na základě přivřených víček.

Převládající barvy tohoto obrazu jsou pestrobarevné a jeho formát je na výšku. Rozměr originálu je 52,6 x 75,6 cm. Umístěním originálu obrazu je National Gallery of Art, Washington, USA. Reprodukci tohoto obrazu tiskneme na přání - můžete si zvolit rozměr i provedení reprodukce.

Sandro Botticelli (1445 – 1510). Známý také pod jménem Alessandro di Mariano di Vanni Filipepi. Botticelli byl italský renesanční malíř náležející k florentinské škole. Jeho práce náleží k tomu nejlepšímu, co v rané renesanci vzniklo. Příjmení Botticelli převzal (údajně z přezdívky bratra, který byl tlustý jako bečka – „botticelli“). Jeho umělecká dráha začala patrně ve zlatnické dílně jeho bratra Antonia, později byl rodinou svěřen do péče Filippa Lippiho, uznávaného malíře a zběhlého mnicha. Jako významný umělec získal přátele a mecenáše v nejvýznamnějších florentských rodinách. Pracoval především na zakázku rodu Medicejských. Roku 1481 byl společně s dalším významným florentským malířem Domenicem Ghirlandaiem povolán do Říma, aby se podílel na výzdobě Sixtinské kaple. Roku 1491 byli oba jmenováni do poroty, která měla rozhodnout o zakázce na výstavbu průčelí florentského dómu. Na konci svého života pracoval zřejmě pod vlivem Savonarolových plamenných kázání výhradně na obrazech s křesťanskými tématy. Mezi jeho nejslavnější díla patří Zrození Venuše a Jaro (Primavera). Botticelli se nikdy neoženil – údajně se trápil neopětovanou láskou k Simonettě Vespucci, jenž měla stát modelem k jeho Venuši. Když umíral, přál si být pohřben k jejím nohám. Tak se také stalo.