Kvetoucí zahrada s cestou

Kvetoucí zahrada s cestou je olejomalba od nizozemského malíře Vincenta Willema van Gogha, kterou vytvořil v roce 1888 během svého pobytu v jižní Francii. Tato malba je známá svými živými barvami a radostným zobrazením kvetoucí zahrady. Malba zachycuje zahradu v okolí města Arles ve Francii, kde Van Gogh strávil část svého uměleckého života. Tento region byl pro něj inspirací kvůli krásnému venkovskému prostředí. Středem obrazu vede křivolaká cesta, která vede divákova pohledu hlouběji do zahrady. Tato cesta dodává obrazu prostorovou perspektivu a pozitivní atmosféru, jakoby vás zvala k procházce zahradou. Van Goghovo charakteristické používání viditelných tahů štětce je na obraze patrné. Tyto tahy štětce dodávají texturu květinám i cestě a přispívají k celkovému dojmu spontánnosti a energie.

Van Gogh byl ovlivněn japonským uměním, což je patrné v některých jeho obrazech, včetně tohoto. Zahrada je zobrazena z ptačí perspektivy, a květiny jsou stylizované a vzájemně se prolínají, což je charakteristické pro japonské umění. Malba, i když zachycuje realistický motiv, je známá svou stylizací a emocionálním výrazem. Barvy jsou nasytěné a zdůrazňují Van Goghovu lásku k přírodě a její kráse.

Převládající barvy tohoto obrazu jsou pestrobarevné a jeho formát je na šířku. Reprodukci tohoto obrazu tiskneme na přání - můžete si zvolit rozměr i provedení reprodukce.

Vincent Willem van Gogh (1853-1890). Nizozemský malíř patřící k postimpresionismu. Jeho dílo - přes 900 maleb a 1100 studií a kreseb patří k tomu nejznámějšímu, co ve světě umění vzniklo. Přesto za svého života se Van Gogh nedočkal výraznějšího uznání. Posmrtně však jeho sláva stoupala závratnou rychlostí. Novátorským pojetím reality změnil náhled na tradiční impresionistickou malbu a z uměleckého hlediska významně ovlivnil především první polovinu 20. století. Vůlí vyjádřit vlastní pocity se stal mimoděk jedním ze zakladatelů právě nastupující umělecké větve zvané expresionismus. (jako např. Edvard Munch nebo Henri de Toulouse-Lautrec). Okolo roku 1889 trpěl silnými depresemi, které se stále prohlubovaly. 27. července 1890 se ve věku 37 let postřelil do břicha. Aniž by si uvědomil, že je smrtelně raněn, vrátil se do hostince Ravoux, kde dva dny nato zemřel před zraky svého bratra Thea. Jeho poslední slova zněla: „La tristesse durera toujours.“ ( „Smutek potrvá navždy.“) Byl pochován na hřbitově v Auvers-sur-Oise.